Parfémy a kosmetika FM Group

Hledat

Kategorie

Vernostni program Dekorativni kosmetika

KONTAKTY

PARFEMY.FM

Petr Beneš

Fr.Veselého 673

435 11 Lom u Mostu

....................................

Mobil : 604 749 951

SMS, volání 9:00-22:00hod

E-mail : info@parfemy.fm

ICQ : 197-299-316

 

Použít lze i

kontaktní formulář
Vytvoření účtu »
Nákup bez registrace!

Vaše vůně?

Anketa



Vlastní vyhledávání

Historie vůní

Kouzla, jakým na nás působí vůně, si chtě nechtě povšiml už pračlověk. Samozřejmě na základě zkušeností záhy přišel na to, že co páchne, to bývá nejen nepříjemné, ale zpravidla i zkažené a škodlivé, takže je lepší se tomu zdaleka vyhnout. Hledáme-li kořeny historie parfémů a podíváme-li se přitom do časů před vznikem písemnictví, tedy do dob starších než 5000 let, nezbývá nám - už kvůli pomíjivosti vůní -, než se spolehnout na hypotézy. Už samo označení per fumum (což znamená kouřem, skrze kouř) však napovídá, že můžeme předpokládat, že člověk již odpradávna vyrůstal a žil s vůněmi a dělil se o ně se svými bohy. Kromě nejrůznějších předmětů totiž lidé obětovali bohům i vůně.

_________________________________________________________________________


První parfém skutečně plnil funkci dnešního deodorantu. V četných kulturách byl parfém důležitou součástí náboženských obřadů. Prvním produktem, který bychom označili za parfém, bylo kadidlo. K rostlinám, jež hrály v dávných rituálech našich předků významnou úlohu, patří vedle kadidlovníku také jalovec, různé druhy cypřišů a cedr. O starověkých způsobech zkrášlování a vonění máme více poznatků. Od Číny až po Egypt, od staré Persie po antický Řím lidé znali a používali mnoho kosmetických metod. Ve starověku byla práce s vonnými látkami velmi ceněným řemeslem, jemuž se často věnovali kněží, lékaři či jiné vzdělané osoby.

Po pádu Říma se východní vonné prostředky staly téměř nedostupnými a jejich cena značně stoupla. Ve středověku patřily Benátky k nejvýznamnějším centrům obchodu s Východem. Východní zboží (tedy i vonné oleje a parfémy) mělo takový úspěch, že Evropa si žádala stále větší přísun a Benátky se staraly o jejich dovoz. Obchod s vonnými přísadami usnadnily vědecké pokusy Arabů - uplatněním destilace bylo možné snáze převážet vonné látky v podobě extraktů (výtažků). Umění destilace se dále rozvíjelo a přineslo překvapivý výsledek: byla nalezena aqua vitae, jmenovitě koncentrovaný alkohol, surovina nepostradatelná při výrobě parfémů.

Po roce 1492 (po objevení Nového světa) obohatila Amerika Evropu i ostatní svět novými voňavými květy a rafinovanými parfémy. V období renesance se velice rozvinula výroba parfémů. Francie dlouho nebyla parfémovou velmocí. Ačkoli to zní jako paradox, francouzské voňavkářství vděčí za svůj rozkvět "hygieně",  respektive spíše "nedostatku hygieny". Město Grasse (na jihu Francie) se stalo centrem výroby parfémů. Další revoluce ve vývoji voňavek nastala na přelomu 17. a 18. století: tehdy se poprvé objevila kolínská voda (pojmenování dostala po městě Kolín). Také v Německu pilně pracovali průkopníci moderní parfumerie. Musíme se zmínit také o nejslavnější kolínské nazývané "4711", která spatřila světlo světa téměř 100 let po první kolínské vodě. Kosmetické přípravky a parfémy jsou již více než sto let spíše prostředky diskrétní péče o krásu. Historie vůní dneškem nekončí, protože parfémy jsou stále se obměňujícími osobitými výrobky lidské civilizace.

Slovo parfém pochází z latinského výrazu per fumum neboli kouřem (skrze kouř). Parfumerie, umění vyrábět parfémy, se poprvé objevila ve starověké Mezopotámii a v Egyptě, dále ji potom rozvíjeli Římané a země Blízkého východu. Prvním parfumérem, o němž existují historické záznamy, byl Tapputi, o němž se zmiňuje mezopotámská klínopisná tabulka z druhého tisíciletí př. n. l.

Zatím nejstarší parfémy na světě se archeologům podařilo objevit v Pyrgu na Kypru. Jsou více než 4000 let staré a byly nalezeny ve výrobně parfémů spolu s destilačními přístroji, miskami na mísení směsí, trychtýři a flakony. Složkami tehdejších parfémů byly byliny a koření, např. koriandr, myrta, bergamot, pryskyřice stromů, ale ne květiny, z nichž starověcí parfuméři ještě neuměli získávat vonné látky.

Metodu na získávání éterický olejů z květů destilací vynalezl perský lékař a chemik Avicenna. Do té doby bylo zvykem rostliny macerovat v oleji. Avicenna nejprve experimentoval s růží - a růžová voda se okamžitě stala velmi populární. Destilace je v parfumerii hojně využívána dodnes. Do Evropy se parfumerie dostala ve 14. století, zčásti díky arabskému vlivu. První moderní parfém vznikl v Uhersku; byl vytvořen na přání uherské královny Alžběty v roce 1370 z vonných olejů rozpuštěných v alkoholovém základu a stal se známým po celé Evropě jako Uherská voda. Přesné datum vzniku není známé, ani parfumér, který jej stvořil, šlo však zřejmě o dvorního alchymistu, podle některých pověstí parfém královně daroval jistý mnich. Ve složení figuroval rozmarýn a tymián, v pozdějších receptech najdeme i levanduli, mátu, šalvěj, majoránku, pomerančový květ a citron.

Parfumerii se zvláště dařilo v renesanční Itálii, odkud se dostala do Francie (italské umění sem přenesl Rene le Florentin, osobní parfumér Kateřiny Medicejské). Z Francie se rychle stalo evropské centrum výroby parfémů a kosmetiky, v jižní Francii se dodnes pěstují květiny, např. levandule a růže, na výrobu vonných látek.

K velkému rozmachu parfumerie došlo v 17. století; v roce 1656 vznikl cech rukavičkářů a parfumérů. Tato dvě odvětví spolu úzce souvisela, neboť parfémy se používaly k vonění rukavic, aby pomohly zamaskovat pach nedokonale zpracované kůže. Největší obliby dosáhly parfémy na dvoře krále Ludvíka XV., zvláště jeho milenka Madame de Pompadour si objednávala velké zásoby vůní a král vyžadoval, aby jeho komnaty každý den voněly jiným parfémem. Neméně náročný byl i  císař Napoleon, který spotřeboval velké množství fialkové kolínské vody a jasmínového extraktu. Jeho manželka, císařovna Josefína, se údajně parfémovala tak štědře, že její budoár voněl ještě šedesát let po její smrti.

V Anglii se parfémům dařilo zvláště za vlády Jindřicha VIII. a Alžběty I., která vydala nařízení, aby se na všech veřejných místech rozprašoval parfém, neboť nesnášela jakýkoli zápach. Mezi anglickými dámami v té době patřilo k dobrému zvyku míchat si své vlastní parfémy.

V 19. století byly vyrobeny první chemické vonné látky a parfuméři už nebyli odkázaní pouze na přírodní ingredience. Prvním parfémem, který kombinoval přírodní a uměle vyrobené vonné látky, byl pravděpodobně Jicky parfuméra Aimé Guerlaina z roku 1889.


DomůDomů

Košík  

(prázdný)

REKLAMA

Prohlédněte si hodnocení eshopu ostatními zákazníky
 Přejít na hodnocení obchodu na Heureka.cz
   Nadace Lejly Abbasové
Nadace Lejli Abasové

Novinky

Momentálně nejsou žádné novinky

Hodiny

Newsletter